Snížek, který se bál tát

V jedné zasněžené vesničce se narodil malý sněhový vločkáček jménem Snížek. Spadl z nebe přímo na měkkou bílou peřinu a byl nadšený – všechno kolem bylo tiché, bílé a krásné.

Jenže brzy slyšel od starších vloček, že na jaře všechny roztají.
„A co se se mnou stane?“ zeptal se vystrašeně.
„Proměníš se v kapku vody a vydáš se na dobrodružnou cestu,“ odpověděla stará vločka moudře.

Snížek ale nechtěl tát. Každý den se schovával do stínu střechy, aby ho slunce nenašlo.
Až jednoho dne si k němu přisedla malá vrabečka.
„Proč nejsi s ostatními vločkami?“
„Bojím se, že zmizím,“ špitl Snížek.

Vrabečka se zasmála a řekla:
„Ale vždyť nezmizíš! Jen změníš podobu. Budeš kapkou, pak součástí potůčku, možná i řeky. Možná se jednou vrátíš zpátky na oblohu a spadneš znovu jako sníh.“

Snížek si to chvilku promýšlel… a pak mu došlo, že konec není konec, ale začátek nového dobrodružství.
A tak, když přišlo první jarní slunce, nechal se ohřát a s radostí vyrazil na svou první cestu jako kapka.

A kdo ví – možná se jednoho zimního dne vrátí a usedne ti tiše na dlaň.