Jak se louka ukládala ke spánku
Na okraji lesa byla louka, která večer voněla po medu a trávě. Když se na obloze rozsvítil první večerní lampion – měsíček – začala se zvířátka pomalu chystat ke spánku.
První zívnul zajíc Ušák. „Dnes jsem běžel třikrát kolem paseky,“ chlubil se tiše. „Teď si dám tři klidné nádechy a budu spát.“ A tak: nádech… výdech… nádech… výdech… nádech… výdech. Ušákova ouška klesla jako dvě hebká pírka.
Vedle kamene si rozložil pelíšek ježek Pichláček. Nasbíral si listí do pelíšku, zatočil se do klubíčka a zamumlal: „Když si řeknu tři věci, za které děkuju, usíná se mi líp. Děkuji za jablíčko, za teplý mech a za mé přátele.“ A hned mu hlavička klesla na polštář z listí.
U potůčku si čistila tlapky lištička Ryška. „Mně pomáhá šumění vody,“ šeptla. „Budu počítat pět kapek, které dopadnou na hladinu potůčku.“ Kap… kap… kap… kap… kap… A Ryščina víčka se pomaloučku přimhouřila.
Na větvi nad loukou seděla sovička Hú. Dohlížela, jestli má každý klid. Houkla na všechna zvířátka „Jestli se někomu honí hlavou moc myšlenek, schovejte si je do šuplíku na ráno.“ A z louky se opravdu ozvalo tiché ššš – to si myšlenky lehly vedle sebe jako pastelky do krabičky a zavřely se do šuplíků nočních stolků.
Srnka Plavinka se podívala k nebi. „A já usínám s hvězdami“ řekla a vybrala tři nejjasnější. „Tahle je za radost, tahle za zítřejší den a tahle za to, že jsme vsichni kamarádi spolu.“ Hvězdy jí mrkly zpátky.
Když byl každý spokojený, připlížil se větřík a přikryl louku měkkou dekou z ticha. Měsíček poslal poslední paprsek – přesně doprostřed louky – jako noční lampičku, aby se nikdo nebál.
„Dobrou noc, Ušáku.“
„Dobrou noc, Pichláčku.“
„Dobrou noc, Ryško, Hú i Plavinko,“ šeptala louka. A zvířátka odpověděla jen krátkým hm… – to byl ten nejtišší souhlas na světě.
Potůček dál zpíval svou písničku, ale tak potichu, že to byl spíš sen než zpěv. A kdyby ses teď na louku podíval, uviděl bys jen měkké obrysy a slyšel jen tiché oddechování spících zvířátek.
A tak louka spala. A s ní všechna zvířátka. A s nimi – jestli chceš – i ty.