Zajíc a létající balónek

Jedno ráno našel zajíc na louce červený balónek, který musel uletět z nějaké lidské oslavy. Provázek se zamotal do trávy a balónek se lehce pohupoval ve větru.

Zajíc si ho zvědavě prohlížel. Opatrně zatahal za provázek a balónek poskočil nahoru. „Hop, to je zábava!“ povyskočil zajíc.

Za chvíli přišel ježek. „Co to máš?“ zeptal se. „Balónek,“ usmál se zajíc. „Podrž mi ho prosím, já si odskočím!“

Ježek se trochu bál, že mu balónek praskne o bodlinky, tak ho držel opatrně mezi packami. Balónek mu neuletěl a hned se mu zalíbil.

K nim se přidalo ještě vrabčátko, které balónek chvili obletovalo dokola. „Je jako malé červené sluníčko!“ cvrlikalo.

Zvířátka se rozhodla, že si s balónkem budou hrát společně. Chvíli ho pouštěla výš, chvíli níž, smála se u toho tolik, že zvířátka probudila krtka. Ten vyskočil ze své nory a přidal se k nim.

Nakonec se všichni posadili do trávy a balónek přivázali k malému kolíku. Houpal se nad nimi a kýval se, jako by na ně mával.

A od toho dne, kdykoli šli kolem louky, balónek tam na ně čekal – červený, veselý, připravený na další hru.